2.den - pondělí 20.6.05 - Funchal, výlet Poco da Neve - Monte

Ráno po snídani nasedáme na zastávce v blízkosti hotelu do autobusu, platíme 1,35 € a místní linkou jedeme do Funchalu. Řidič jede jako blázen po uličkách předměstí Funchalu, ale nakonec v pořádku dorážíme do města. Prohlížíme si centrum města a Mercado dos Lavradores (Tržnici pracujících). Tržnice je opravdu zajímavá – spousta květin, ovoce a veliký rybí trh, kde je k dostání místní specialita – ryba espada, obrovští tuňáci, papouščí ryba, chobotnice, apod.

Děláme dopolední procházku kolem přístavu a centrem města. Od tržnice se vydáváme po pobřeží, kolem vyhlídkového balónu, kolem sochy papeže Jana Pavla II. až k pevnosti Sao Lourenco, která je dnes sídlem guvernéra a vojenského velitelství. Fotíme se s místní hradní stráží a pokračujeme na Avenida Arriaga, kde stojí socha objevitele ostrova Joao Goncalvese Zarca. O kousek dál stojí nejkrásnější svatostánek na ostrově – katedrála Sé. U nás se projevuje profesionální deformace a se Slávkem se jdeme podívat do hlavní budovy Banco de Portugal - v 11 hodin je tam jeden klient. Zastavujeme se i ve vinotéce Madeira Wine Lodge. 

Potom pokračujeme přes centrální náměstí na stanoviště taxíků, kde nasedáme a odjíždíme směr Pico do Arieiro. Rozhodli jsme se, že dnes absolvujeme výlet z Poco da Neve na Monte. Z taxíku vystupujeme asi 200 výškových metrů pod vrcholem Pico do Arieiro na silnici u níže vyfocené „ledové jeskyně“. Jedná se o kamennou studnu, kterou v minulosti (okolo roku 1815) jeden Ital používal jako zásobárnu sněhu a ledu pro výrobu zmrzliny. Shora se nám otevírá výhled na Funchal a jeho přístav.

Z Poco da Neve scházíme podél Levady do Barreiro dolů do údolí k Monte. Některé úseky jsou trochu obtížnější a o dramatické scenérie není nouze. Užíváme si voňavých eukaliptových a vavřínových porostů a obdivujeme kapradiny, které jsou někde vyšší než my. Pěšina leckde není širší než naše bota a jednou Zůza padá nohou do levády, ale to je jediná nehoda během našeho pobytu. Přibližně po 2 hodinách scházíme o 600 metrů níže až do Casy do Barreiro. Napojujeme se na asfaltovou silnici a marně čekáme na taxík. Taxík nejede, což je tady výjimka, tak pokračujeme pěšky ještě asi 40 minut až do Monte, kde trochu bloudíme při hledání autobusové zastávky směrem dolů do Funchalu. Autobus nakonec přijíždí a my unaveni padáme na sedačky. Ve Funchalu chytáme prvního možného taxíka (nerudný řidič nám připomíná Luis de Funése – tak mu říkáme Fuňés) a jedeme do Canica do našeho hotelu. První tůru máme za sebou a v nohou cca 12 km. Bereme si plavky a skáčeme do moře, potom do bazénu a nakonec do páry, sauny a výřivky, abychom ze sebe dostaly únavu z první cesty.