6.den - pátek 24.6.2005 - výlet autem na západní pobřeží

Druhý den (vlastně už třetí) máme půjčené auto a tak se vydáváme na cestu po západním pobřeží. Osobitost hlavního města Funchalu nás magicky přitahuje, tak se zde znovu zastavujeme. Procházíme se centrem města okolo katedrály Sé, kde mají své tradiční místo prodavačky květin. Ve svých červenobílých krojích nabízejí strelicie, protey královské a jiné nádherné květy. Opět se zastavujeme na tržnici Mercado dos Lavradores a obdivujeme bohatství ryb a darů moře, stejně jako fantastický výběr květů a ovoce. Na pultech jsou hory tropických plodů, z nichž mnoho nedovedeme ani pojmenovat, ale které nám prodavačky ochotně nabídnou k ochutnání. Ovoce se však vyplatí kupovat spíše v supermarketech (např. Sá), jelikož tržnice je turistickou atrakcí a tomu odpovídají i ceny, které jsou často dvojnásobné (zejména na ochozu v 1.patře tržnice).

Z Funchalu pokračujeme po dálnici plné tunelů až na odbočku, kde vpravo bychom jeli nahoru na sever k sedlu Encumeada a my se dáváme vlevo k moři do městečka Ribeira Brava. Procházíme starým cetrem obce, které se táhne podél kamenité pláže a docházíme až na hlavní náměstí s kostelem Sao Bento. Skrz horu na východě centrální části města vede tunel k přístavu, kde se dá dobře zaparkovat. Dáváme si zmrzlinu, nasedáme do auta, vyjíždíme nahoru nad město a fotíme si ho z nedaleké vyhlídky – miradóru.

Pokračujeme dále na západ - jedeme několika tunely po úzké silnici podél moře (ER 101), přes městečka Ponta do Sol a Madalena do Mar až do Calhety. Pobřeží za Calhetou je velmi strmé, tak větší osady vznikaly ve výše položených místech na svahu. Projíždíme městečkem Jardim do Mar, potom 2,5 km dlouhým tunelem do Paúl do Mar a silnice opouští strmé pobřeží, šplhá se do svahu a kopíruje západní pobřeží. Jedeme asi 20 km, které jsou nekonečné – úzká silnička je plná zatáček a cestovní rychlost stěží může přesáhnout 40 km/hod. Konečně dojíždíme na nejzápadnější výběžek Madeiry do Ponta do Pargo, kde sjíždíme na vyhlídku k osamělému majáku. Fotíme a filmujeme a pokračujeme dál asi 10 km do vesnice Achadas da Cruz. Hledáme tady lanovku na pobřeží, která by podle mapy měla být někde za vesnicí. Po chvilce ji nacházíme – a jsme šokováni. Lanovka není ani tak pro turisty, jako pro hrstku vesničanů, kteří mají dole pod útesem svá políčka s úrodou (jestli se tomu nic tak dá říkat). Dříve vesničané chodili dolů pěšky, dnes lanovka se dvěma kabinkami překonává výškový rozdíl 434 metrů a má sklon 98%. Podle tabule lanovku asi štědře zadotovala EU. Slávkovi při pohledu na „Teleférico“ zasvítili oči a už se cpe do kabinky. S Hankou jedou dolů, kde kromě kamenitého pobřeží a pustých políček nic není. My je fotíme zeshora.

Pokračujeme směrem na Porto Moniz, ale na křižovatce v lese u Achada da Fonte Vermelha odbočujeme doprava a jedeme na náhorní planinu Paúl da Serra. Zastavujeme se na parkovišti u levád 25 Fontes, děláme malou procházku kolem umělé vodní nádrže až k čističce, která pouští vodu do údolí. U kostelíka je nástup i na Levádu do Paúl, která vede přes Cristo Rei a Casalho, kde se napojuje na Levádu das Rabacas, která vede až na Encumeadu. Musí to být krásná leváda, která určitě stojí za vyzkoušení. Má však nepříjemné místo – zhruba ve 2/3 trasy je tunel, který se jde dobrou 1 hodinu – dvě dobré baterky jsou nezbytně nutné !! Tuhle levádu jsme nešli, ale příště se na ni určitě chystáme.

Je už pozdě odpoledne, tak přes sedlo Encumeada a Ribeira Brava míříme do Canica do našeho hotelu. Jdeme na nezbytné podvečerní koupání – nejdříve ve vlnách Atlantiku, potom relax ve vnitřním bazénu, páře a vířivce.